Už půl druhého roku se Radio Hey! Praha orientuje na rockovou scénu. Současný formát je pro mne určitě přijatelnější než to, co pražský Hey! vysílal v prvních šesti letech existence. Dříve hudebně konkuroval především Impulsu. Zajímavý byl snad jen jeho původní ryze česko-slovenský playlist, což bylo na svou dobu unikátní řešení. To však nevydrželo příliš dlouho a na 95,7 MHz se objevili vedle Ivety Bartošové i zahraniční interpreti. Počátkem roku 2009 došlo ke změně formátu, ale celková změna image stanice probíhala pomalu v průběhu celého roku.
Ranní vysílání Hey! je postaveno na programu Federálové. Stejně tomu bylo i v pátek 6. srpna 2010 v rozmezí 7:00 a 8:00 h. Do playlistu byly zařazeny tyto tituly:
7:04 The Kinks – Lola
7:09 ZZ Top – Viva Las Vegas
7:18 Green Day – Working Class Hero
7:25 Katapult – Půlnoční závodní dráha
7:27 Sheryl Crow – If It Makes You Happy
7:35 The Rolling Stones – (I Can’t Get No) Satisfaction
7:40 Third Eye Blind – Semi-Charmed Life
7:49 Arctic Monkeys – Crying Lightning
7:54 Foreigner – Waiting for a Girl Like You
Ranní vysílání obsahuje větší množství mluvené složky a self-promotion, proto se do šedesáti minut vešlo jen devět kousků. Program Federálové je typickou zábavnou show, model vtipkující moderátorské dvojice uplatňuje celá řada rádií. V tomto případě jde o slovensko-české duo Radko Bobák a Tomáš Kučera. V minulosti vysílali v tandemu na kladenském Radiu Relax, Radko Bobák samostatně vedl ranní směnu na Radiu Spin. Tito moderátoři jsou univerzální baviči, nejsou vůbec spjatí s vysílanou hudbou a rádiem jako celkem. Izolace slova a muziky připomíná Radiožurnál. Zábavný tón Federálů se střídá se serióznějším zpravodajstvím včetně posílené sportovní části, což je prvek, kterým se chce Radio Hey! odlišit od ostatních rockových konkurentů. Ve vysílání je množství oken pro reklamu, která však není prodaná, proto jsou slyšet vycpávky v podobě natahovaných jinglů, ukázek a opakujících se zvukových efektů. To nepůsobí příliš lákavě.
Samotná hudba, ve sledované hodině spíše upozaděná, sestávala z poměrně vyvážené kombinace písní z širokého období posledních pěti desetiletí. Nejstarší kus (z roku 1965) obstarali Rolling Stones. Skladbou Satisfaction shodou okolností Radio Hey! Praha dne 12. ledna 2003 zahájilo vysílání. Nejnovější byl loňský track Crying Lightning od Arctic Monkeys, spolu s Semi-Charmed Life od kalifornských Third Eye Blind jediné dva tituly, které jsem neznal. Jinak převažovala známá jména, která lze zařadit do classic rocku. Tuzemské barvy hájili pouze „Kaťáci“, zakazovaná i vysmívaná česká varianta pop-/hard-rocku. Půlnoční závodní dráha v playlistu nepůsobila příliš kompatibilně.
Tentokrát mě žádná píseň v hodině vyloženě nenadchla, ale také neurazila. Problémem Radia Hey! je odtažitost moderátorů od vysílané hudby. Možná je to záměr, protože jiná pražská rocková rádia jsou plná aktivních rockových fanoušků. Skutečnost, že programovým ředitelem je Petr Kříček, známý z hip-hopového Spinu a taneční Zlaté Prahy, může vysvětlovat, proč Hey! nabízí jiný přístup „nepravověrných“ rockerů.
Celkem slušná a hodně objektivní recense. Jistě záměr odtáhnout se od rocku. Tedy držet si odstup. Tedy nebýt rockovým rádiem, ale pouze rádiem s rockovou hudbou. To jsem pochopil a to bych i uvítal, tedy ve smyslu odlišení se od konkurence atd. Nebo-li ten je správný. Jenže je to přehnané. Ti dva chlápci se tam prostě nehodí, jako dvojice. Možná by to vypadalo lépe, když by tam byl každý sám a střídali se třeba sudé a liché dny. Ledacos osvětluje, to, co píšeš, odkud, kdo je…Tedy SPIN, RELAX, ZLATÁ PRAHA… To mluví dost jednoznačně a ledacos vysvětluje… Bohužel, obávám se, že není v jejich silách to pochopit. Hey opravdu není a dle toho, co tvrdí, že má být… Ani Spinem ani Zlatou Prahou ani Relaxem…To, že to jejich nesmyslné žvanění dokonce i omezuje a potlačuje rockovou hudbu je už jen druhořadý dopad toho všeho. Jinak na výběr jsi měl náhodou štěstí. Takto vypadá dejme tomu v 50% kdy je to OK. Jsou dny, dalších 50% kdy to může vypadat i hůře. Vše.