Uzávěrka / Updated: 10.1.2008 (10 JAN 2008)

Změny na ČRo 1 - Radiožurnál v novém!

/ názorový článek JIDXC /

Jakub Melín, JIDXC Praha

Osobní názor na nový Radiožurnál

Když jsem se na sklonku loňského roku dozvěděl o plánovaných změnách na jedničce 
veřejnoprávního rozhlasu, doufal jsem, že budou mít za cíl zejména zlepšit 
nevyvážený hudební výběr, který byl již dlouhou dobu největší a takřka jedinou 
slabinou Radiožurnálu. Kvalitní zpravodajství a informace od profesionálních novinářů,
podrobné informace o počasí, servis pro motoristy i další zajímavé pořady 
(namátkou uvedu publicistické Radiofórum), to vše již měl ČRo 1 správně "seřízené". 
Trochu vadil jen mírný zmatek v přehlednosti programu. Z některých informací i z 
vlastní dedukce jsem nabyl dojmu, že se nové vedení bude snažit přiblížit Radiožurnál
modernějším veřejnoprávním informačně-hudebním stanicím, jako je například bavorský 
Bayern 3 nebo rakouský Österreich 3, ovšem stále bude mít stanice spíše informační 
než hudební charakter, který je u naší "jedničky" zažitý. 
Tedy jádrem změn by byla přeměna hudební stránky na dynamičtější, se základem v hudbě
od 80. let po současnost, která může lépe zaujmout potenciálně nejvýznamnější cílovou
skupinu, a to posluchače ve věku přibližně 25-50 let. Poté mírné zeštíhlení a 
zpřehlednění programového schéma. Dál ovšem klást důraz na profesionální a 
neuspěchané moderování, jak se na veřejnoprávní informační stanici sluší, a dostatek
informací a zpravodajství. Že by tyto změny měla provádět bývalá ředitelka Frekvence 1,
což je spolu s Ráááádiem Impuls nejvíce ukřičená a vlezlá stanice v éteru, mě už na
začátku trochu zaráželo, ale doufal jsem v její profesionalitu, podporovanou celým
týmem ČRo 1.
Bohužel to, co se začalo šířit v roce 2008 z reproduktorů, jsem nečekal ani v 
nejhorších snech. Přesně ty manýry, kvůli kterým nesnáším většinu komerčních stanic,
se objevily i ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu - a je třeba říct, že ve výsledku 
působí možná ještě více rušivě, než na samotných komerčních rádiích. Zatímco tam jsou
všichni zvyklí se takto vyjadřovat, a prezentovat celou stanici stylem 
"Zůstaňte s námi, máme vás rádi, jsme vaše rádio, jen u nás se všechno dozvíte",
na Českém rozhlase tohle nikdy nikdo nedělal. Proto to působí podstatně násilněji,
a je vidět, že staří moderátoři si neradi zvykají na tento nový způsob mluvy,
který jim byl seshora nadiktován.
Co se týče hudby, tam kladný posun vůbec není. Sice bylo ze selektoru vyřazeno několik
stovek skladeb, ale že by se hudební stránka stala více dynamickou se v žádném případě,
ač to paní ředitelka tvrdí, nedá říct. Naopak, místo toho hraje Radiožurnál 3x denně
ty nejohranější hity od skupin jako Abba nebo Boney M, dokonce místy připomíná hudební
skladba bývalou Hvězdu, jak jinak si vysvětlit zpěváka Drupiho nebo české hity, 
které letěly za normalizace? Takže zde se mi dokonce zdá, že se to ve výsledku 
snad oproti dřívějšímu stavu ještě zhoršilo. Nutná změna, tedy zmiňovaná skladba hudby
ala Bayern3, zůstává jen snem. Přitom jak je z výše napsaného znát, to podle mě byla ta
jediná změna, kterou bylo na ČRo 1 nutné udělat.
Bohužel, jako v jiných případech, reforma zasáhla vše ostatní, jen ne to potřebné.
A to je chyba. Radiožurnál by měl nabízet alternativu vůči komerčním stanicím - 
informačně-hudební stanici, ovšem profesionálně a seriózně tvořenou a moderovanou.
Jelikož je to program veřejnoprávního rozhlasu, tak odpadá nutnost dosahovat co 
největší poslechovosti, a proto by ani neměla být vydávána za směrnici, která určuje,
zda je program dobrý nebo ne. Platíme si ho koneckonců my, a vydávat peníze za nový ČRo 1,
nezdařenou to kopii Frekvence 1, na které ze starého Radiožurnálu zůstalo jen (díkybohu) 
kvalitní zpravodajství, je pro posluchače zbytečné.

Úvaha nad pozicí ČRo v českém éteru

A teď trocha teorie - proč to u nás s rozhlasovým vysíláním vůbec vypadá jak to vypadá,
proč má Český rozhlas minimální prostor k manévrování a rozvoji programů, a proč to
vlastně s Radiožurnálem takto dopadlo.
Pro pochopení současného zoufalého stavu českého éteru je třeba podívat se zpátky do
minulosti, kdy se rozdělovaly vysílací sítě. Podle mezinárodní dohody z roku 1984,
takzvaného Ženevského plánu, dostala Česká republika pět celoplošných sítí v pásmu
VKV FM pro základní vysílací střediska (na některých menších vysílačích je těchto 
tzv. ženevských kmitočtů ještě více). 
Primárně jsou tyto sítě určeny pro veřejnoprávní rozhlas, sekundárně pak pro komerční
celoplošné stanice. Například v Bavorsku, kde mají celoplošných sítí šest, pět z nich
využívá tamní Bayerischer Rundfunk. Stejně tak v Rakousku, kde mají stejně jako u nás
pět sítí, čtyři z nich využívá veřejnoprávní ORF. U nás byly ovšem ženevské sítě 
naprosto nesystémově "rozkouskovány". Místo toho, aby např. tři sítě dostal ČRo a zbylé
dvě připadly komerčním stanicím, zůstaly pouze dvě kompletní (ty připadly Českému 
rozhlasu pro programy Vltava a Radiožurnál), a zbylé tři byly rozděleny po jednotlivých
kmitočtech. Část kmitočtů, které tyto tři sítě obsahovaly, dostal ČRo pro regionální 
vysílání, část byla rozdělena dvěma komerčním celoplošným stanicím - dnes Frekvence 1
a Impuls, a zbylé frekvence byly přiděleny regionálním komerčním stanicím, pro které 
tyto silné kmitočty vůbec nejsou určeny. Nastal tedy stav, kdy měl ČRo dva celoplošné
okruhy, a na některých silných vysílačích si udržel regionální vysílání, komerční 
celoplošné stanice sice měly takřka celostátní pokrytí, ovšem se spoustou mezer, 
které logicky vznikly tím, že jim nebyly přidělené sítě jako celek, a tak byly zčásti 
nuceny spouštět desítky vykrývačů ve městech a v oblastech, kde bylo pokrytí mírně 
nedostatečné. Tímto krokem odstartovaly "dokrývačovou válku" se soukromými regionálními
stanicemi, které si to nenechaly líbit (silnější signál = vyšší pravděpodobnost,
že si vás někdo naladí), a technický stav éteru se nakonec dostal tam, kde je dnes
- k naprosté zahlcenosti a vzájemnému rušení rádií mezi sebou.
Český rozhlas měl tedy v počátku dvě dokonale celoplošné sítě, plus regionální
vysílání s ne vždy ideálním pokrytím. Ovšem s postupem času bylo třeba dostat na FM
i program ČRo 2 - Praha, který byl do té doby vesměs jen v pásmu středních vln - 
které už skoro nikdo neposlouchal. Proto se některé silné frekvence regionů přepustily
Praze, stejně jako některé frekvence Vltavy. Vznikla tak třetí skoroceloplošná síť,
která ovšem má řadu děr v pokrytí, na druhou stranu se zhoršila dostupnost ČRo 3. 
A tak se i Český rozhlas přihřál na přidělování nesmyslných vykrývačů, které by vůbec
nebyly potřebné, kdyby se na začátku rozdělily ženevské kmitočty jako sítě.
Slabý vysílač ve městě ovšem kvalitním signálem zásobí jen jeho blízké okolí,
a tak například na Moravě dodnes nemá ČRo 2 slušné pokrytí, ba naopak je štěstí,
když si ho tam někdo na FM naladí. 
Je třeba zmínit také v dnešní době již zastaralé střední a dlouhé vlny - ovšem ty se
mohou s rozvojem digitálních technologií jako např. DRM opět dostat do kurzu. 
Na těchto pásmech vysílá ČRo 1 (DV 270 kHz, pokrytí celá střední Evropa), a ČRo 2 
resp. ve večerních hodinách ČRo 6 (SV 639 + 954 kHz, pokrytí minimálně celá ČR).
Analogová modulace, která se zde zatím používá, je vhodná jen pro mluvené slovo. 
Je tedy nepochopitelné, proč zde ČRo šíří Radiožurnál a proč místo něj na DV 
(nebo jednu frekvenci SV) nenasadí čistě zpravodajskou stanici typu Radio Česko,
nebo proč spíše nerozšíří vysílání ČRo 6 na celý den s tím, že by se přesunul právě
na DV, a Radio Česko by pak vůbec nebylo potřeba. Zde se ČRo chová vyloženě 
nehospodárně a nesmyslně.
Pokud uděláme z výše napsaného krátký souhrn, vyjde nám, že Český rozhlas dnes 
disponuje v pásmu VKV FM jednou celoplošnou sítí s kompletním pokrytím, dvěma 
celoplošnými sítěmi s mezerami v pokrytí, a regionálními frekvencemi - což je 
oproti zahraničí, kde veřejnoprávní rozhlas okupuje minimálně tři plně celoplošné
sítě FM, například v Bavorsku dokonce pět takových sítí, opravdu málo. 
K tomu připočtěme dvě celoplošné sítě v málo lukrativních pásmech DV a SV, použitelné
spíše na mluvené slovo. Toliko k technice.

Pozice ČRo po programové stránce je u nás velice těžká. Z velké části si za to může
rozhlas sám, na druhou stranu doplatil na nevhodné rozdělení frekvencí, které je 
spíše ve prospěch komerčních celoplošných stanic, které tu dnes máme tři 
(F1, Impuls a Evropa2) a i ve prospěch regionálních stanic, které zabírají silné 
ženevské frekvence (Radio OK, Blaník, Faktor, Orion ...). Proto má veřejnoprávní
služba velmi omezené působiště. Dostat na tři okruhy vše, co by posluchači 
vyžadovali, je problém. To, co mají v Bavorsku na pěti okruzích, máme u nás natlačené
do tří stanic rozhlasu. Nutností je zpravodajství a publicistika. To najdeme na ČRo 1.
Poté mluvené slovo a edukativní pořady - ČRo 2. Vážná hudba a kultura - ČRo 3. 
Ovšem teď nám naskakuje ještě spousta jiných typů programu, z nichž nejvýraznější
je hudba. Ta je sice rozprostřena jak na Radiožurnál, tak na ČRo 2 - ovšem nikde není
zastoupena formátově vyloženě moderní populární hudba (tak, jako je tomu např. 
na Bayernu 3 či Österreich 3), nikde není plně zastoupeno vyloženě oldies a country, 
tedy hudba pro starší generaci (jako je tomu na Bayernu 1 nebo Österreich 2),
stejně tak nenajdeme celoplošnou stanici pro mladší publikum, která by hrála zejména
alternativní hudbu, kterou žádná z komerčních stanic nehraje (vyjímkou bylo a je
pouze v Praze Radio 1, poslední dva roky již sice ČRo vysílá stanici pro mladé,
ovšem jen lokálně).
Jenže v rozhlase si tehdy řekli, hudbu necháme privátům, a tak zůstaly pouze dvě
stanice, na kterých byla hudba jen jako něco navíc - tedy Radiožurnál a Praha.
Proto ČRo nikdy neměl opravdu hudební stanici, i když všechny veřejnoprávní 
rozhlasy ji mají, ať už čistě hudební či hudebně-informační. A to je základním 
kamenem úrazu. Naprostá většina posluchačů chce rádio jako společníka, kde se něco 
dozví a kde jim k tomu zahrají hudbu, která se jim líbí. Radiožurnál ve starém podání
toto samozřejmě nesplňoval, tamní hudební mix se nedal poslouchat, a tak se posluchači 
v 90. letech houfně přelili od ČRo k privátům, ať už celoplošným nebo regionálním. 
Jenže - kvůli neschopné Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, a také v důsledku
mafiánských praktik některých rozhlasových magnátů, začala úroveň komerčních stanic
prudce klesat. 
Unikátní stanice byly často záměrně zlikvidovány (viz. případ libereckého Trianglu),
regionální stanice se začaly slučovat do sítí a tak jejich originálnost zanikala,
a vpřed se draly stanice typu dnešní Frekvence 1 nebo Hitrádií - kolovrátek stále
stejných hitů, a do toho líbivé a vtíravé mluvené slovo. Navíc na sklonku 90. let
se nastoupila se stanicemi Blaník a Impuls éra znovuobjevování "výborné" české hudby,
nejlépe z dob normalizace. 
Český rozhlas na toto nijak nereagoval, nevytvořil koncept veřejnoprávní hudební
stanice, po které volaly spousty posluchačů, ať už stanici pro mladé, která citelně
scházela, nebo vylepšením Radiožurnálu rádio podobné západním "trojkám", tedy
hudebně-informační stanici cílenou na skupinu od 25 do 50 let.
Tady ČRo fatálně selhal, tehdy měl ještě šanci něco změnit, od té doby je české
rozhlasové vysílání plně v režii komerčních stanic, zejména pak pana Fleischmanna,
ředitele Evropy 2 a Frekvence 1. Veřejnoprávní rozhlas se ocitl na vedlejší koleji.
Mimo úpadku komerčních stanic se na začátku nového století objevil totiž další 
fenomén - rozpoutala se zmiňovaná "dokrývačová válka" (která částečně zuří dodnes),
komerčním stanicím byly přidělovány desítky často se vzájemně rušících nebo vyloženě
zbytečných vysílačů se slabým výkonem, které ještě více zhoršily pokrytí veřejnoprávního
rozhlasu i jeho postavení v éteru, a tak se nakonec i ČRo sám na přidělování vykrývacích
vysílačů pokusil přiživit. Moc mu to ovšem nepřineslo, zato zkáza éteru byla dovršena. 
Místo pro nové projekty už tu není. Od roku 2000 podíl veřejnoprávního rozhlasu 
postupně klesá, hlavně ale klesá jeho vliv na vkus posluchačů, a nastává naprosto
paradoxní situace, kdy hudbu hranou v éteru určují pouze komerční stanice, které jsou
z velké části unifikovány. Vkus mládeže určuje Evropa 2, vkus zbytku populace 
Frekvence 1 a Impuls. Společně s hudebním stylem "hezky česky", popřípadě "největší hity"
(tedy playlist o šíři asi 250 stále stejných skladeb), byl do posluchačů vtloukán vlezlý
a vtíravý styl moderování, kdy se moderátor snaží být neustále vtipný a pozitivní, a 
přitom vám vlastně nic neřekne. Lidé ovšem neměli kam přeladit - pokud chtěli hudební
stanici. Radiožurnál zůstával nadále hlavně informačním rádiem, s otřesným hudebním mixem,
který jako kdyby na stanici vlastně vůbec nepatřil. Proto posluchači buď vydrželi u 
komerčních stanic a tedy začali být zvyklí na jejich styl, nebo (ti náročnější) přestali
úplně rádio poslouchat.

Když se pak rozhlas pokusil vytvořit stanici pro mladé, kterou po mnoha peripetiích nakonec
spustil i v pásmu FM, i když jen v Praze a okolí, hned z toho byl povyk. Provozovatelé 
komerčních rádií hned začali mluvit o narušení trhu, a jisté vlivnější osoby byly novým
Radiem Wave tak vyděšené, že se snažily jeho vysílání z frekvence 100,7 FM dostat za
každou cenu. 
Radiožurnál pro ně konkurenci nepředstavoval, nové rádio cílené na mladší populaci 
(která je zajímavá pro zadavetele reklamy) jim ovšem dělalo vrásky. A zde se naplno ukázalo,
kdo vládne české rozhlasové scéně. Nejdříve Rada pro rozhlasové a televizní vysílání 
udělila ČRo pokutu z nesmyslného důvodu nedodržení vysílaného programu 
(Wave nahradil na frekvenci 100,7 MHz středočeské regionální vysílání, které se jen zbytečně
dublovalo s pražskou Reginou). Posléze se podařilo "přesvědčit" samotnou Radu ČRo, 
což je orgán víceméně politicky dosazený, že Radio Wave nemá v éteru co dělat, a tak Rada 
RRTV  nařídila řediteli rozhlasu FM vysílání vypnout a vrátit tam zpátky Region,
který pro komerční provozovatele hrozbu nepředstavoval. Naštěstí zatím díky neoblomnosti 
ředitele ČRo Kasíka Wave na FM vydržel.
Český rozhlas mezitím s velkou slávou spustil i další nové stanice, šířené ovšem jen 
v DVB-T, a na internetu - edukativní Leonardo, D-Dur cílené na vážnou hudbu, a Radio Česko,
což je vlastně pouze zpravodajská stanice. Zde je jednání rozhlasu nepochopitelné,
protože již čistě zpravodajsko-publicistickou stanici, a to velice kvalitní, dávno měl.
Mluvím samozřejmě o opomíjeném ČRo 6, které představuje černého koně rozhlasu. 
Z nepochopitelných důvodů tento program vysílá jen část dne, navíc jen na středních vlnách,
o které se dělí s ČRo 2. Tady je další z obrovských chyb. Dlouhá vlna 270 kHz, kterou 
zbytečně okupuje Radiožurnál, se již dávno měla obsadit právě ČRo 6.
Stejně tak by tento program měl být šířen i digitálně - na internetu, a v DVB-T. 
A rozhlas by ho měl propagovat - o jeho existenci ví jen malé procento populace, 
přitom pro posluchače dychtícího zejména po informacích a publicistice, je ČRo 6 
podstatně lepší volbou než byl (a je) ČRo 1, a tím se mohlo problémům s novým formátem 
Radiožurnálu předejít. Stejně tak vůbec nemuselo vzniknout Rádio Česko, tento projekt
je vyloženě zbytečný. Bohužel ČRo 6 stále vysílá jen po večerech na SV a že by mu měla
připadnout dlouhá vlna, kam by se hodil z programového i technického hlediska lépe než 
ČRo 1, se nejeví reálně. Tohle je další naprosto zásadní selhání Českého rozhlasu.
Nakonec, po mnoha letech zahálení a nečinnosti, byl na řadě i Radiožurnál. 
Formát stanice, který byl značně nesourodý, i když po stránce pořadů a mluveného slova
kvalitní, potřeboval změnu. V ideálním případě by bylo možné z ČRo 1, který byl stanicí
informačně-publicistickou s doprovodem hudby, udělat veřejnoprávní hudebně-informační 
rádio po vzoru zahraničí (zmiňovaný Bayern 3 či Österreich 3). Toto by se dalo udělat,
pokud by existovala adekvátní náhrada, tedy čistě informačně-publicistická stanice 
(jako ČRo 6), která by byla celostátně zachytitelná na normálním přijímači. Bohužel
taková náhrada není. I přesto se nové vedení Radiožurnálu pokusilo z něj 
hudebně-informační stanici udělat. Jenže dle bulvárního střihu, a navíc s ne moc 
pozměněným hudebním výběrem, který formátu moderní stanice nevyhovuje. Což samozřejmě
rozpoutalo vlnu záporných reakcí posluchačů, kteří byli na starý formát zvyklí,
a nejen těch. Na rukopise paní ředitelky je značně vidět její předešlé působiště, 
tedy Frekvence 1, a tento styl se pokusila nasadit i na Radiožurnál, kde to působí 
značně rušivě, zejména pak nuceně pozitivní způsob moderování. Zmíněná paní to 
vysvětlila průzkumy, které potvrzují žádanost tohoto stylu projevu a formátu stanice.
A tady se dostáváme k jádru problému. Český rozhlas si nechal dávno ujet vlak, když ještě
mohl, tak se nechopil příležitosti veřejnoprávní hudebně-informační, jak dnes říká paní 
Tachecí "většinovou" stanici postavit. 
Tato stanice by mohla držet úroveň moderování vysoko, a přitom být velmi poslouchanou
a konkurenceschopnou. Jenže to se nestalo, a tak si většina posluchačů, kterým nevadilo
bulvární a vlezlé moderování, zvykla na komerční rádia s naprosto nevalnou úrovní hudby 
i mluveného slova. Jen stálí posluchači starého Radiožurnálu počítali s kultivovaným,
klidným a nenuceně pozitivním projevem (proto je také změna stylu tak šokovala). 
Jenže posluchačů Radiožurnálu bylo okolo 800 tisíc, těch zbylých mnohem víc. 
Dlouhá doba dominance komerčních stanic udělala svoje, vkus a nároky většiny posluchačů
rádia šly prudce dolů, a tak není překvapením, jak zadaný průzkum mezi lidmi dopadl. 
Bohužel, ať se to někomu líbí nebo ne, Radiožurnál teď bude opravdu přijatelnější pro masy. 
Ovšem už žádná celoplošná hudební stanice nebude přijatelná pro náročné posluchače, 
kteří mají na úroveň projevu moderátorů a styl hudby vyšší nároky. Otázkou je, 
jak je možné, že vedení rozhlasu kroky ředitelky Tachecí schválilo, když za 
"starý Radiožurnál" není adekvátní celoplošná náhrada - alespoň ne naladitelná na obyčejném 
přijímači. ČRo 2 si bývalí posluchači Radiožurnálu určitě nenaladí, ten je cílen na jinou
skupinu lidí, a ČRo 3 je stanice formátově úplně jinde. Co jim tedy rozhlas nabízí? 
Momentálně nic. Proto se před reformou Radiožurnálu měly udělat takové kroky, které by 
zajistily např. zmiňované ČRo 6 na DV. Nestalo se tak, a zde je v řadě třetí obrovské 
selhání ČRo jako instituce, které má za následek nynější petice a ohlasy. Doufejme,
že se v rozhlase zamyslí, a konečně jim dojde, jaké nevyužité možnosti ještě zbývají.
Není jich moc.

Osobní názor na nový Radiožurnál

Vlajková loď našeho veřejnoprávního rozhlasu dlouhodobě mírně padala
v poslechovosti, vedení ČRO tak sáhlo k personálním změnám, kdy byl 
odvolán její ředitel Miroslav Konvalina,znám jako "zámořský" zpravodaj ČRo.
Pod vedením nové ředitelky Barbory Tachecí (někdejší tvář "21" na ČT a později na F1) 
Radiožurnál značně inovoval,neposunul se,ale k západním rozhlasům.
Neznalý posluchač by si dokonce mohl myslet, že se mu sama od sebe přeladila stanice 
- ano, tak velká a jiná je nová tvář prvního programu ČRo.
Co zbylo z původního "žurnálu" - dalo by se říci, že vůbec nic. Zmizela spousta pořadů
a téměř všichni moderátoři a hlasatelé..... Inovován je i zvukový obal.
Z rádia, od kterého posluchač přesně věděl, kdy co dostane, se stala nečitelná a 
dokonce bych řekl v šedi našich stanic nikterak výrazná stanice. Která se formátově
přiblížila privátním celoplošným stanicím. Neuslyšíme už ani poznámky Ivana Hofmana, 
ani letitý pořad pro motoristy - Motožurnál. Prostě vše je jinak. 
Program je sestavován na ČRo až moc jednoduše, zpravodajství nasává bulvárem, což 
dokazují i některé "otevírací" zprávodajské příspěvky.
Moderátoři, příchozivší zejména z "privátů" zní až moc pozitivně, nikoliv však věrohodně. 
Další zásadní složka každého rádia-hudba je seřezána natolik, že člověk opravdu neví 
co se děje, hlavní motto asi zní, hlavně moc neexperimentovat, pěkně prověřené hitovky
a "najisto", směs připomíná Impuls, F1 či Blaník.
Toto je asi ten pravý lék, který pomohá rádiím v těchto krajích.
Není divu, že taková inovace zvedla velkou negativní odezvu, která vyústila v hromadné 
podpisové akce, kde se posluchaši oprávněně ptají, kde je hranice pro "privát" a 
veřejnoprávní rozhlas. Bude zajímavé pozorovat další vývoj, jak se k Novému Radiožurnálu
postaví rada ČRo, ale nezajímavý nebude ani postoj privátních stanic, kdy se dá očekávat
"obava" jejich majitelů z "nové konkurence".