Jak česky hraje Rádio Impuls?

Bezmála milion lidí zapíná každý den Rádio Impuls. V pátek 16. července 2010 jsem se k této mase přidal, a to ráno mezi 7:00 a 8:00 h.

Za šedesát minut vysílání zaznělo devět skladeb. Z tohoto počtu byly čtyři české. Přesněji jedna tuzemská coververze zahraničního hitu a tři české originály, resp. tři songy v češtině a jeden v angličtině. Impuls tedy hrál česky, ale pouze ve třetině případů. Playlist obsahoval dobře známé skladby, s výjimkou posledního titulu v hodině jsem si spontánně vybavil jména interpretů i názvy skladeb. Je znát, že ani Rádio Impuls v hudebním formátu nečiní žádné experimenty a sází na zavedená jména a písně. I pro příležitostného posluchače zní hudební výběr důvěrně, těžko lze narazit na něco, co nezní z jiných mainstreamových stanic. Dokladem je konkrétní playlist:

7:09 Ilona Csáková, Monika Absolonová, Bára Basiková – Teď královnou jsem já

7:14 Nik Kershaw – The Riddle

7:22 Mandrage – Hledá se žena

7:25 Simon and Garfunkel – The Sound of Silence

7:35 Support Lesbiens – In da Yard

7:39 Kaoma – Lambada

7:49 Václav Neckář – Mýdlový princ (v originále Jackie DeShannon – Needles and Pins)

7:51 Crash Test Dummies – Mmm Mmm Mmm Mmm

7:55 Donna Summer – This Time I Know It’s for Real.

Je zajímavé, že ve sledovaném čase hrál Impuls, stejně jako nedávno zkoumaný Český rozhlas 1 – Radiožurnál, převážně osmdesátá léta a hudbu poslední dekády. Objevila se pouze jedna „novinka“, loňská píseň od Mandrage. Z mého pohledu nejhorší skladba byla uvedena hned úvodem. Melodie z muzikálu Kleopatra se prostě nepovedla, působí jako nechtěná parodie, ale lidem se líbí, proto na Impuls patří. Poměrně dobře vystihuje charakter české hudby na tomto celoplošném rádiu. Je znát snaha navodit dojem, že Impuls pečlivě sleduje současnou muziku v České republice, ale ve skutečnosti je často upřednostňována šmíra vycházející ze zastaralých davidovských a jandovských kořenů. Mainstreamová média čeká složitý úkol postupně se od těchto již nevitálních zdrojů inspirace odstřihnout.

Hodina s Impulsem uběhla poměrně svižně. Zprávy mi ve vysílání přišly jako nejlepší prvek. Ostatní mluvené slovo už bylo o poznání méně příjemné. Stanice prosazuje velmi pozitivní přístup moderátorů, kteří působí familiárně, usměvavě, vtíravě, což může netrénovanému jedinci navodit lehkou nevolnost. Ráno běží pořad Halóóó, tady Impulsovi! s Janem Daňkem a Jitkou Vlkovou, což jsou mimořádně zdatní šiřitelé dobré nálady. V průběhu hodiny téměř nemluvili o vysílaných písních. Zřejmě je nebylo třeba představovat.

Trapně jsem se cítil při poslechu posluchačských příspěvků k tématu dne. Telefonáty tzv. obyčejných lidí dokazují, že Rádio Impuls skutečně tito obyčejní lidé vyhledávají. Jsou to zřejmě spoluobčané bez zvláštních nároků na hudbu (hlavně že není ticho a není to cizí a uřvané) a obecně vyznavači konzumního standardu. Rádio Impuls definuje svoji cílovou skupinu jako ekonomicky aktivní lidi ve věku 20 až 54 let se zájmem o současnou českou hudbu a moderní informační technologie. Tato kritéria zcela splňuji, ale program Impulsu mě přesto těžce míjí.